Labyrint
Honza Kvapil
Jak vítr, jak slunce, jak stíny na stěnách
Co kreslí sám život v těch lidských proměnách
Co přijde, kam půjdeš co hlavou proletí
Labyrint tě láká bude tvý prokletí
V něm se ztrácíš... Cestu hledáš...
V kruhu bloudíš... A cíl nemáš...
Bolest pálí... v mozku bodá...
Déšť tě chladí... Sílu dodá...
Jak růže, co vadnou, jak krása pomíjí
Jak duše je prázdná a hřích ji zabíjí
Co zmůšeš, co zkusíš, co všechno ještě máš
Co můžeš, co musíš labyrint nepoznáš
