Elegie [Album]

V hlavě mám betonovou, vysokou a ledovou
Zeď, co mý pocity polyká
Na naději nečekám, raději tmě přivykám, až v ní rozpoznávám, kdo jsem já

Nevnímám hlasy z venku
I když mám z ticha strach
V divadle, kde hrají můj sen
Kulisy zavál prach

Do hlavy mý se tma vloupá
Hladina stoupá
A duše má se v ní utápí
Upálené srdce doutná, sténá
Uuu uuu

V hlave mám betónovú, vysokú a ľadovú
Stenu, ktorá city zamyká
Prázdnota zapĺňa vnútro
Čo bývalo nádejou farbené až po okraj
Démoni držia ma v reťazoch
Žiadny hlas sa ma v tom hlučnom tichu nezastal

Usínám
I když vídám
Ve snech místa
Kde bys nechtěl být

Do hlavy sa mi tma vkráda
Myseľ rozkladá
Moju dušu zas a znova útápa
Dobodané srdce stráda, krváca
Uuu uuu

Nevnímám hlasy z venku
I když mám z ticha strach
V divadle, kde hrají můj sen
Kulisy zavál prach

Dýchám kouř, nic jinýho necítím
Mířím hloubš, až na dno se řítím
Jsem sám
Už to nezvládám

Usínám
I když vídám
Ve snech místa
Kde bys nechtěl být

Do hlavy mý se tma vloupá
Hladina stoupá
A duše má se v ní utápí
Upálené srdce doutná, sténá
Uuu uuu

Usínám
I když vídám
Ve snech místa
Kde bys nechtěl být