Hlas

V měsíci září, kdy jablka zrají
Kdy mantilu noci svit měsíce protkal
Když dozněla hymna, již v půlnoci hrají
Já poprvé tehdy jsem Satana potkal

Ten Satan měl líbeznou postavu panny
A nepáchla síra, však voněly květy
A v úsměvu něha bez jediné hany
Jen z úst jako hadi mu syčely věty:

R: "Jen nech si svou duši, ta k ničemu není
Vždyť mnozí i zdarma ji upsali čertu
Však hlas - to je zboží, jež dneska se cení
A dobře se platí - to beze všech žertů!"

R: "Já pro ten tvůj hlas jsem si ohlávku uvil
A stráž mi ho do klece vsadí
A kdybys pak stokrát i andělsky mluvil
Tvůj hlas tě zradí!"

Dnes jako kníže si v paláci žiji
Mám ve stájích koně a v zahradách pávy
Jím ze zlaté mísy a z křišťálu piji
Jen rádio nemám a nesnáším zprávy

Neb kdykoli válkou se o lásce bájí
Když slaví se vrazi a obchody s časem
Když svatými slovy se bezpráví hájí
Když hlásá se lež - tedy vždycky mým hlasem

R: Mé lůžko je měkké, však propíjím noci
Mám z démantů bazén a ze zlata ryby
Mám přebytek všeho, i pýchy, i moci
Mám v paláci všechno, jen lidé tu chybí!

R: Dnes podruhé oko mé Satana spatří
Je krásný, byť s úsměvem krysím
Vždyť jemu dnes s hlasem i duše má patří
Když na větvi visím ...