Sonet 147 [Album]
Má láska je jak horečka, co jenom touží
Co nejvíc tu svou nemoc roznítit
Radost má z toho, co ji nejvíc souží
Co nejvíc živí zvrhlý apetýt
Rozum, ten doktor lásky, dostal vztek
Že neléčím jak řek, tu strašlivou chorobu
Teď už vím, že když nemám jeho lék
Má touha přivede mne do hrobu
Pomoci není, komu není rady
Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou
A nevím sám co to mám za nápady
Nechci znát pravdu, pořád vedu svou
Pomoci není, komu není rady
Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou
A nevím sám co to mám za nápady
Nechci znát pravdu, pořád vedu svou
Že krásná jsi a že jsi moje světlo
Když jsi jak noc a černější než peklo
Pomoci není, komu není rady
Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou
A nevím sám co to mám za nápady
Nechci znát pravdu, pořád vedu svou
Pomoci není, komu není rady
Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou
A nevím sám co to mám za nápady
Nechci znát pravdu, pořád vedu svou
